NÁMĚTY NA POKUSY A POZOROVÁNÍ VODNÍCH ŽIVOČICHŮ VE ŠKOLNÍM AKVÁRIU XVII (CHOV STŘECHATEK, MEGALOPTERA)
Dospělé střechatky (Sialidae) mají délku těla menší než 25 mm, dlouhá nitkovitá tykadla a čtyři velká tmavá křídla, z nichž přední pár je o něco delší než zadní. Křídla jsou střechovitě složena nad zadečkem. Samice kladou vajíčka na stonky trávy poblíž vody. Když se larvy vylíhnou, spadnou do vody nebo k ní dolezou. Mají ploché tělo a kryptické zbarvení. Larvy střechatek se nacházejí na mnoha stanovištích, od malých pramenů po velké řeky, rybníky a tůně. Obvykle se vyskytují tam, kde je měkký substrát a kde se nahromadilo odumřelé listí a detritus. Larvy se mohou zarýt do substrátu až do hloubky několika centimetrů. Jsou aktivní, vyzbrojené silnými ostrými kusadly a dýchají pomocí sedmi párů břišních filamentů (tracheálních žaber). Na konci zadečku se nachází nepárový přívěsek vybavený jemným vlášením, které slouží k detekci podnětů z prostředí. Larvy lezou po dně a živí se drobným hmyzem, máloštětinatci, korýši i plži. V případě vyšší populační hustoty larev se objevuje kanibalismus. Kuklí se ve zvláštní komůrce na souši v půdě a mechu. Kokon střechatky nevytváří, kukla má volné nohy, tykadla i pochvy křídel a je velmi pohyblivá (pupa libera). V tomto článku jsou popsány možnosti chovu larev střechatek a příklady pozorování ve školním akváriu.
školní akvárium, Insecta, Megaloptera, střechatky, chov, pozorování
Aspöck U., Aspöck H. 1999: Kamelhälse, Schlammfliegen, Ameisenlöwen. Wer sind sie? (Insecta, Neuropterida: Raphidioptera. Megaloptera, Neuroptera). Stapfia 60, zugleich Kataloge des OÖ. Landesmuseums, Neue Folge Nr. 138: 1–34.
Elliott J. M. 1977: A key to the larvae and adults of British freshwater Megaloptera and Neuroptera with notes on their life cycles and ecology. Freshwater Biological Association Scientific Publication, 35: 1–52.
Hanel L. 2002: Podzimní nález společenstva bezobratlých živočichů na břehu vypuštěného rybníka. Vážky 2002. Sborník referátů V. celostátního semináře odonatologů v Labských pískovcích. ZO ČSOP Vlašim, 172–174.
Lellák J., Kořínek V., Fott J., Kořínková J., Punčochář P. 1972: Biologie vodních živočichů. Skriptum Univerzity Karlovy v Praze, Fakulty přírodovědecké, SPN, Praha, 230 str.
Monserrat V. J. 2014: Los megalópteros de la Península Ibérica (Insecta, Neuropterida, Megaloptera, Sialidae). Graellsia, 70, 2: e009. https://doi.org/10.3989/graellsia.2014.v70.111.
New T. R., Theischinger G. 1993: Pupation and the Pupa, pp. 79–84. In: Kükenthal W. et al. [ed.] Handbook of Zoology, Megaloptera (Adlerflies, Dobsonflies), Berlin, Boston: De Gruyter, https://doi.org/10.1515/9783110857177-014.
Seitz W. 1941: Zur Frage des Extremitätencharakters der Tracheenkiemen von Sialis flavilatera L. im Rahmen allgemeiner biologischer Untersuchungen. Zeitschrift für Morphologie und Ökologie der Tiere, Berlin, 37: 214–275. https://doi.org/10.1007/BF00408261
Soldán T., Bojková J. 2017: Megaloptera (střechatky), 168. In: Hejda R., Farkač J., Chobot K. [eds]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí, Příroda 36.
Zelený J. 2005: Střechatky (Megaloptera), 160. In: Farkaš J., Král D. et Škorpík M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 str.
Zelený J., Sedlák E. 1980: Řád střechatky – Megaloptera, 156–159. In: Rozkošný R. 1980: Klíč vodních larev hmyzu. Československá akademie věd. Praha.