článek Vyvození Allenova pravidla ve výuce přírodopisu
Lenka Pavlasová, Lukáš Rokos, Zuzana Čábelová, Milena Mikesková, Štěpánka Zikmundová
informace
rok: 2018
číslo: 4
plný text: PDF
elektronická příloha
datum elektronické publikace: 31. 12. 2018
DOI: 10.14712/25337556.2018.4.2
ISSN (elektronická verze): 2533-7556
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License.
abstrakt
Allenovo pravidlo je vedle Bergmannova pravidla jedním z témat propojujících zoologii a ekologii ve výuce přírodopisu. Říká, že teplokrevní živočichové žijící v chladných oblastech mají kratší končetiny a menší tělní výběžky než podobní živočichové z teplých oblastí. Příspěvek představuje výukovou aktivitu s vysokým motivačním potenciálem, která je založená na práci se známými a atraktivními živočišnými druhy (konkrétně liškami Vulpes zerda, Vuples vulpes, Alopex lagopus; medvědy Ursus maritimus, Ursus arctos a zajíci Lepus europeanus a Lepus arcticus) a informačními a komunikačními technologiemi (ICT). Je navržena jako úloha využívající přístup otevřeného bádání, během které žáci hledají a třídí informace, formulují a potvrzují hypotézy a vysvětlují výsledky. Aktivita je podpořena pracovním listem a obrázky živočichů dostupnými v příloze. Testování ve školách ukázalo, že úloha je přiměřená dovednostem žáků na nižší sekundární úrovni. Diskutovány jsou nejčastěji se vyskytující potíže zjištěné během testování (formulace hypotéz, časová dotace, potřeba průběžné kontroly učitelem) a modifikace pro využití aktivity na vyšších sekundárních školách (zvýšení podílu samostatné práce žáka, ponechání výběru druhů pro ověření hypotézy na žákovi; práce s druhy, u kterých pravidlo neplatí). Žáci si mohou při této aktivitě uvědomit, že vědecká práce neznamená pouze „být v laboratoři“, ale že hlavní princip je v používání vědeckých myšlenkových postupů.
klíčová slova
výuka přírodopisu, otevřené bádání, Allenovo pravidlo
plný text (PDF )
Reference
Baram-Tsabari, A., Sethi, R. J., Bry, L. & Yarden, A. (2010). Identifying Students' Interests in Biology Using a Decade of Self-Generated Questions. Eurasia Journal of Mathematics, Science & Technology Education, 6(1). https://doi.org/10.12973/ejmste/75228
Begon, M., Townsend, C. R. & Harper, J. L. (2006). Ecology: From Individuals to Ecosystems. Oxford: Blackwell Publishing.
Braniš, M. (2004). Základy ekologie a ochrany životního prostředí: učebnice pro střední školy. 3. aktualiz. vyd. Praha: Informatorium. ISBN 80-7333-024-5.
McComas, W. F. (2015). The nature of science & the next generation of biology education. The American Biology Teacher, 77(7), 485-491. https://doi.org/10.1525/abt.2015.77.7.2
Cooper, B. & Brna, P. (2002). Supporting high quality interaction and motivation in the classroom using ICT: the social and emotional learning and engagement in the NIMIS project. Education, Communication & Information, 2(2-3), 113-138. https://doi.org/10.1080/1463631021000025321.001
Losos, B., Gulička, J., Lellák, J. & Pelikán, J. (1984). Ekologie živočichů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Kvasničková D. (2004). Základy ekologie. 3. upr. vyd. Praha: Fortuna libri. ISBN 80-716-8902-5.
Prokop, P., Prokop, M. & Tunnicliffe, S. D. (2007). Is biology boring? Student attitudes toward biology. Journal of biological education, 42(1), 36-39. https://doi.org/10.1080/00219266.2007.9656105
Stuchlíková, I. (2010). O badatelsky orientovaném vyučování. In Papáček, M. (ed.). Didaktika biologie v České republice 2010 a badatelsky orientované vyučování (DiBi 2010). Sborník příspěvků semináře, 25. a 26. března 2010, Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, s. 129-135. [online]. [cit. 2010–03–17]. Dostupné z goo.gl/hei72S.
Tkadlec E. (2008). Populační ekologie. Struktura, růst a dynamika populací. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 978-80-244-2149-0.