ročník: 28
rok: 2019
číslo: 1
plný text: PDF

datum elektronické publikace: 28. 2. 2019
DOI: 10.14712/25337556.2019.1.1
ISSN (elektronická verze): 2533-7556


Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License.

abstrakt

Jedním z cílů výuky přírodovědných předmětů je seznámit žáky se svébytností jazyka, který se v daném oboru používá. Pod tento cíl spadá požadavek, aby si žáci na odpovídající úrovni osvojili terminologii, a to jak v pasivní podobě (porozumění odbornému textu či sdělení), tak při samostatném vyjadřování. Součástí terminologie je také nomenklatura, tj. konkrétní názvy organismů, chemických entit nebo oblastí. Názvů, s nimiž se žák ZŠ a SŠ ve výuce přírodovědných předmětů setká, bývá velké množství a na žáky často působí nezvykle. Etymologický či tvaroslovný rozbor nomenklatury může ukázat přiléhavost i zdánlivě neopodstatněných názvů, a tím usnadnit jejich zapamatování. Obecně uznávaný je přínos jazykového rozboru latinských termínů. Tento článek však chce přitáhnout pozornost přímo k názvosloví, které nemusí být vždy odvozeno z latiny. Článek shrnuje poučení, která jazykový pohled na přírodovědnou nomenklaturu přináší, doprovází je konkrétními příklady českých názvů z učiva biologie, chemie, geologie a geografie a zamýšlí se nad zásadami, jichž by se měl učitel v této problematice držet.

klíčová slova

názvosloví, etymologie, přírodovědné vzdělávání, mezipředmětové vazby